Vše o kalifornských žížalách

1200x628-clanek-kalifornske-zizaly-greenloop-cz

 

Domácí kompostování je čím dál více oblíbené hlavně u rodin, které usilují o bezodpadovou domácnost. Na druhé straně však spoustu lidí stále odrazuje představa, že mají v bytě žížaly. Často říkají: “Vždyť žížala patří na zahradu.“ nebo “Máte doma žížaly? Fuj, to je nechutné.“. Rozhodl jsem se proto dát dohromady pár informací, které byste měli vědět, než si ty kalifornské žrouty pustíte k sobě domů.

 

Proč použít zrovna kalifornské?

Tento druh je velice podobný naší známé žížale hnojní. Žížala kalifornská (což je mimochodem její obchodní název) je akorát speciálně vyšlechtěná právě pro interiérové kompostování. Oproti hnojní je tedy více žravá, rychleji se rozmnožuje a zbožňuje vyšší teploty. Dospělá žížala dosahuje délky až 13 cm, průměr těla má 4-8 mm, váží od 0,5 – 1 g a dožívá se dva až čtyři roky.

 

Jak vypadá životní cyklus žížaly? 

  • Páření: Žížaly jsou sice hermafrodité, ale k páření je stejně potřeba pár.
  • Kokon: Odhadem po 23 dnech vznikne kokon (malé žluté vajíčko), které obsahuje 2-3 žížalky.
  • Líhnutí: Z vajíček v kokonu se po 3-4 týdnech líhnou malé žížaly.
  • Dospělost: Kalifornská žížala dosáhne dospělosti zhruba po 6-ti týdnech a poznáte to tak, že má na sobě v 1/3 opasek.

Pokud děláte vše správně a žížaly mají ideální podmínky, tak se jejich množství ve vermikompostéru po cca 1 měsíci zdvojnásobí.

 

Kolik toho sežerou?

V ideální prostředí je jedna žížala schopná sníst polovinu své váhy denně. Pokud tedy máte 100 ks dospělých žížal, tak Vám denně přemění okolo 50 g organických zbytků na vermikompost a sníží objem bioodpadu až na 1/3! Jen tak pro zajímavost, jedna čtyřčlenná rodina je průměrně schopna vyprodukovat okolo 150 - 250 g bioodpadu denně.  

 

Můj tip

Zbytky jim dávejte nejlépe nakrájené na drobno, protože je snadněji zpracují. Odpad je ideální předkompostovat např. v kuchyňské nádobě a žížaly krmit 2x až 3x týdně.

 

Jaké je ideální prostředí pro žížaly?

  • Vlhké prostředí

Její tělo tvoří asi 85 % vody. Proto ona sama vyžaduje vlhké prostředí, nejlépe okolo 80 %. Jestli je kompost správně vlhký poznáte tak, že ho zmáčknete v dlani. Když se vám na ni objeví pár kapek vody, tak je všechno v pořádku. Pokud je příliš suchý, tak obsah pokropte například rozprašovačem. V opačném případě natrhejte a přidejte trochu papíru nebo kartonu, který do sebe přebytečnou vlhkost nasaje.

  • Přísun vzduchu

Dýchá celým svým povrchem těla, a proto potřebuje neustálý přísun vzduchu. Pokud máte po domácku vyrobený kompostér, měl by mít dostatek otvorů, abyste žížaly neudusili. Přímo uvnitř kompostu si ho pak žížaly zajišťují samy pomocí vytvořených cestiček.

  • Ideální teplota

Schopnost žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost je ideální při teplotách 15 – 25 °C. Proto se hodí právě do interiéru. Při teplotách pod 10°C nebo nad 26°C jejich produktivita klesá.

 

Pozor!

V letních měsících se nedoporučuje nechávat kompostér na balkoně, protože při teplotách 32
°C a výše se vám žížaly “upečou”. Naopak v zimě, kdy teploty klesají pod 5 °C, vám zase hrozí, že žížaly umrznou.

 

Přežijí kalifornské žížaly ve volné přírodě?

Popravdě by tam neměly co dělat. Do hlíny se nezahrabou, protože jim poškozuje trávící trakt. Rozmnožovat s jinými druhy žížal se taky nemůžou, protože do sebe jednoduše nepasují :-) Spíše by se staly snadnou potravou třeba pro ptáky. Pokud se chystáte žížalám ve vermikompostéru přilepšit trochou hlíny, tak to rozhodně není dobrý nápad.